Sbor břežanských kastrátů neboli SBK bývá nejčastěji označován za „recitační a hudební soubor“. Pokud k recitujícímu a zpívajícímu jádru sboru přičteme i hudební doprovod, jde momentálně o třináct zpravidla vousatých mužů neurčitého, korektně řečeno snad středního věku.

SBK čerpá především z básnických sbírek F. Gellnera, V. Brabence, I. M. Jirouse, V. Žižkova, P. Zajíčka, W. Blakea, A. Rimbauda a mnoha dalších. Řada básní byla členy Sboru zhudebněna a spolu s vlastní tvorbou tvoří základ hudebního repertoáru. Hudební sekci v posledních letech tvoří mimo jiné několik členů spřátelené kapely Mnichovo Smradiště.

Od začátku své existence občas pěvecky doprovází další kapely (A bude hůř, Mnichovo Smradiště..) a vystupuje v hospodách, kavárnách, čajovnách, rockových klubech, koncertních sálech a knižních veletrzích. Pravidelně se objevuje také na některých festivalech: z poslední doby připomeňme mimo jiné Trutnovský festival, Magorovo Vydří..

Původně bylo těleso vymyšleno spisovatelem Janem Pelcem v roce 2003 za účelem jednorázové akce a ojedinělého výstupu v pražském klubu Vagon na tehdejších „čtyřiadvacetinách“ nakladatele Lubora Mati, kde za doprovodu kapely „Mateřídouška a vřes“ zazpíval nezapomenutelný normalizační hit Víti Vávry „Holka s citrónovou šálou“. Toto vystoupení mělo být i vystoupením posledním. Pro velký a nečekaný úspěch se ale SBK stal stálým hostem skupiny Mateřídouška a vřes, se kterou vystupoval vždy v závěru koncertu ve čtyřech písních. Po rozpadu kapely v roce 2006 SBK působil především jako recitační sbor. Od začátku své existence občas pěvecky doprovází další kapely (A bude hůř, Mnichovo Smradiště). V posledních letech SBK vystupuje kromě recitace i s vlastnmími silami zhudebněnými básněmi či s vlastní tvorbou členů SBK.